Nutnost řešit oblast sociálně-zdravotních služeb, jejich provázanost, resp. integraci a zvýšení jejich dostupnosti se diskutuje na různých platformách již dvacet let. Bylo přitom vždy jasné, že budou muset přijít zásadní změny jak legislativní, tak i nelegislativní povahy. Ovšem do těchto komplexních úprav dlouhodobé péče se dosud žádné vládě nechtělo. Všichni ministři věděli, že je třeba s tím pohnout, ale problém zůstal neřešen, spíše se jen malými krůčky řešily dílčí problémy. Na systémové přístupy si nikdo netroufnul.

Zhostila se toho až tato vláda. Proto jsem v Senátu hlasovala pro návrh, který je v otázce takzvaného sociálně-zdravotního pomezí vlastně revoluční. Dochází k zásadnímu zlepšení postavení klientů/pacientů s potřebou podpory v oblasti sociální a zdravotní péče a lépe se nastavuje podmínky pro koordinované poskytování obou druhů služeb.

Návrh reaguje na dlouho přetrvávající problémy, zejména na chybějící provázanost uvedených služeb. Problematické je zejména poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb bez oprávnění dle zákona o zdravotních službách, poskytování pobytových sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních, aniž by tato měla registraci dle zákona o sociálních službách a tzv. kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům pobytových sociálních služeb.